Jaké jsou pocity z utkání, bylo vyrovnané, soupeř vás vlastně nepřehrával?

První set se nám nepovedl, bylo vidět, že je to premiéra, byli jsme nervózní, pramenilo z toho hodně chyb. Ale pak jsme hráli dobře a rozhodovaly koncovky. Karlovarsko ukázalo větší zkušenosti a sehranost. Hrají v podobném složení s menšími změnami už dva tři roky, zatímco my máme nový tým. Potřebujeme vyladit, abychom třeba jednu koncovku urvali navíc a šli do tie breaku.

Kde jste hráli dobře a co vám nešlo?

Celkově to docela šlo, ale dělali jsme individuální i kolektivní chyby, kdy jsme si třeba dávali zbytečně přednosti. Ale v čem budeme určitě lepší, to bude servis a blok. Máme dobré servismany, vysoké hráče. Včera jsme to ještě neukázali, ale zapracujeme na tom.

Jak těžké to bylo, jak jste si hrábli?

Dali jsme do toho všichni všechno. A já si strašně užíval, že vidím diváky a máme pro koho hrát. Musím jim moc poděkovat, myslím, že to cítili i oni a snad viděli pohledný zápas. Fyzicky jsme byli dobře připraveni, únava nastupuje při dlouhých výměnách. Člověk je pak trochu v křeči, odstupuje, skáče, hned do dřepu, tam už to pak cítíte… A také čím delší zápas, tím je větší úbytek sil.

Čekal jste takový průběh, nebo vás něco překvapilo?

Osobně jsem tipoval, že budeme hrát pětisetový zápas. A myslel jsem, že ta nervozita nás rychleji opustí, když se párkrát dotkneme balónu. Na můj vkus se nás to drželo dlouho. A znáte to, čím déle to trvá, tím hůř se pak dostáváte do zápasu.

Jak funguje v týmu chemie – máte 5 kluků z ciziny, jak jim to jde a jak probíhají interakce? Mluvíte asi anglicky nebo někdy i francouzsky?

Myslím, že jsme na dobré cestě, všichni si rozumíme. Mluvíme anglicky, i když čeština tam dost padá. Snažíme se kluky do všeho maximálně zakombinovat, jsme jeden tým, o tom to je. Já byl sám v cizině, tak vím, že to pro ně není snadné. Doufám, že se tu cítí dobře. No a s Kanaďanem Chancym se samozřejmě občas bavím i francouzsky J

Máte 10 dní do Ústí, na čem teď bude třeba co nejvíc zapracovat?

Myslím, že celkově souhra i se mnou, určitě trochu blok a souhra na příjmu, s nahrávačem, abychom o sobě víc věděli. Nedávat si zbytečně přednost. Ve volejbale se říká, mluv, mluv, ale u nás se někdy neslyšíme, tak potřebujeme hru zautomatizovat.

Jedna otázka pro případné volejbalové laiky, proč si i po ztrátě bodu plácáte a povzbuzujete se?

Je to důležité a znamená to, nech to být, zapomeň na chybu a koukej se dopředu. Jde o to hráče povzbudit. Ale někdy je dobré i zařvat J

Jak nebezpečné bude Ústí?

Jsou nebezpeční doma, mají specifickou halu, světla a jsou nevyzpytatelní. Mají nové, mladé mužstvo, mohou hrát tak i tak. Když ale my zahrajeme standard, tak věřím, že bychom měli bodovat.

Trenér chce jednoznačně na konci sezony do play off, máte to předpokládám stejně…

Ano, to je i můj cíl, po základu být v top 6. Včera tam byly skvělé monety se špatnými, teď musíme pracovat na těch špatných. Odstranit chyby v komunikaci a v nesouhře.

Jaký jste vlastně kapitán, jak se snažíte působit na hřišti i mimo něj?

Snažím se komunikovat, být spojka mezi hráči a trenérem. Náš kouč je otevřený, tak to bude fungovat. Chci, aby nám šlapala kabina, vymýšlet i společné aktivity, prostě hlídat team building.

Připomeňte největší úspěchy ve vaší kariéře, není jich málo…

Pár jich bylo, cením si finále ve Francouzském poháru, výhru v Českém poháru s Libercem a ME v roce 2017, kdy jsme skončili 7.

Co děláte, když nehrajete? Co vás baví?

Mám rodinu, v lednu čekáme druhého potomka, takže se věnuji rodině a studuji první trenérskou třídu. Zatím se ze studia nehroutím, baví mne to, ale volejbal s rodinou mají prioritu.

Jak to máte s dojížděním?

Bydlel jsem v Modřanech, ale přestěhovali jsme se na náměstí Jiřího z Poděbrad, odkud to mám do Odolky 20 až 35 minut. To je v pohodě.

Rozhovor připravil náš kamarád, novinář Petr Pravda

Foto: Václav Kohelka