09.06.2023 Klub
Vítejte zpět u dalšího článku o volejbalové mládeži AERA z mé malé pisatelské dílničky, tentokrát to bude trochu jiné. Ptáte se proč? No…protože v květnu se hrál jen jeden turnaj, kvalifikace o extraligu kadetů. A k tomu bych se upřímně raději moc nevracel. Vy, co víte, tak určitě chápete, kdo neví, ať se snad ani neptá. Extraliga kadetů příští rok prostě nebude.
Proto si dnes budeme povídat o něčem jiném, a to
poslední smeči, kterou jsme uspořádali 19. května na antukových kurtech. Bylo
to opět skvělé a přišlo zase hodně lidí. Jen v týmu starších žáků to
vypadalo, že si kluci popletli termíny. Nevadí, zvládli jsme to i tak. Důležité
bylo, že se všichni dobře bavili. V turnaji bylo jako obvykle na co
koukat, když promícháte hráče s rodiči, vždy je to hodně zajímavé. A co
teprve následný souboj týmu rodičů proti výběru nejstarších hráčů. Musím říct,
že jsem viděl zákroky, o kterých jsem ani nevěděl, že existují. Přišlo mi, že
se krom volejbalu hrál občas i fotbal, tenis a házená. A těch emocí a radosti
z každého vybojovaného balónu, dalo by se na to dívat celý den. Kdyby se
ovšem nesetmělo, a nebylo tolik piva…
Celkově to bylo skvělé, děkujeme všem, kteří přišli a
přinesli třeba něco dobrého. Také děkujeme za celoroční podporu v naší
práci, bez vás, rodičů, bychom nezvládli skoro nic. Všem klukům také děkujeme
za hodně dlouhou, ale výbornou sezónu, je radost na vás koukat, jak se
zlepšujete.
Pokud jste si mysleli, že to tady ukončím bez
připomenutí našeho malého dojemného okamžiku, tak jste se mýlili. Asi byste
měli začít hledat kapesníčky, protože se vrátíme trochu do minulosti. Jak již
mnoho z vás ví, tak se s námi letos loučí trenérky Monča a Verča. Rád
bych zde každé věnoval pár slov.
Verča Kaprálková začala trénovat před 6 lety, kdy její
syn Ondra přišel do mladších žáků. A Verča, jak je jí vlastní, se nabídla Monice,
že jí s trénováním bude pomáhat. Ani ona sama určitě nečekala, že u
trénování zůstane dalších 6 let. Její vliv byl ale znatelný okamžitě, hlavně
díky neustálé dobré náladě a obrovskému srdci, které dokázalo pojmout spoustu
mladých začínajících volejbalistů. Postupně se učila i trenérským dovednostem a
stala se neoddělitelnou součástí trenérského týmu mladších žáků. Verči přínos
byl nedocenitelný, kdykoliv bylo třeba cokoliv zařídit nebo odtrénovat, udělala
si čas a s úsměvem na tváři se objevila v hale nebo na antuce. Pro
někoho se to zdá jako samozřejmost, ale Verča má takové hodnoty, které
v dnešním světě už moc nenajdete. Takže Veru, moc děkujeme za ta léta, co
jsi s námi strávila, budeš nám opravdu chybět.
No a pak je tu Monča Malá, co bych vám tak vyprávěl.
Když jsem já jako malý kluk začínal před dvaceti lety s volejbalem, Monča
už trénovala. Celkem odtrénovala neuvěřitelných 22 let. Prošlo jí pod rukama
spoustu skvělých volejbalistů, Martin Hladík může být prvním příkladem. Čerstvý
mistr ČR ve volejbale, Monči syn Honza Vodička je asi tím nejzářnějším. A
spousty dalších mladých volejbalistů, kteří se následně dostali na nejvyšší
volejbalovou úroveň. Za mých mladých let bývala Monča mnohem přísnější, časem
začala trochu povolovat opasek přísnosti, ale ani to nebylo na škodu. Myslím
si, že si začala poté trénování více užívat. A kolik do klubu přivedla
budoucích volejbalistů díky partnerství se školou, to také nesmím opomenout.
Těžko byste hledali v novodobé historii mládežnického volejbalu v Odoleně Vodě člověka, který tady zanechal větší stopu. Nerad bych, aby se na Moniky
přínos zapomínalo, byla a je obrovský profesionál, vždy si šla za tím, co jí
přišlo správné a mladí hráči z toho profitují do dnes. Vždyť byla také
součástí trenérských týmů reprezentačních výběrů. Pokud se ptáte, jak takového
člověka nahradit, tak to prostě nejde, ale uděláme vše, co je v našich
silách.
Holky nám budou obrovsky chybět, nejen z hlediska
trénování volejbalu ale také naší trenérské party. Posledních pár let jsme se snažili
v mládeži vytvořit něco navíc a myslím, že se nám to celkem povedlo. Konec
konců tyto články jsou toho důkazem. Pro tuto sezónu to je s největší
pravděpodobností článek poslední. Doufám, že jsou pro vás články alespoň mírným
nahlédnutím na to, co se ve volejbalové mládeži děje. Určitě se pokusím
v článcích pokračovat i v příští sezóně, když to jen trochu čas
dovolí.
Já se tady rozloučím, ale víte co by bylo hezké?
Kdybyste pod článkem na Facebooku nebo Instagramu zanechali Monče a Verče
nějaké vzkazy, vzpomínky nebo společné zážitky. Myslím si, že by to holky
potěšilo.
Mějte se krásně a přeji hezké prožití letních měsíců,
Matěj