V extralize tak dojde na pikantní souboj. Bude to souboj nejen středočeských klubů, ale také trenérů otce a syna.

Při příležitosti oznámení nového trenéra odpověděl Demi na pár otázek pro náš web.

Do nové sezóny vstupuješ po ukončení kariéry v roli hlavního trenéra extraligového klubu, jak ti to zní?

„Zní to krásně, já jsem moc šťastný momentálně, protože čím starší jsem byl jako hráč, tak mě to čím dál tím více lákalo se stát trenérem. Kvůli tomu jsem i studoval vysokou školu, Palestru, kde otevřeli právě tento obor první trenérské třídy. Že to přijde takto brzy, to jsem nečekal, ale bylo to dáno situací, jsem po těžkém zranění, Marcin Kryś se vrátil zpátky do Polska, takže se řešila otázka hlavního trenéra, vedení mi to nabídlo a já si dal pár dní na rozmyšlenou. Nakonec to dopadlo, jak to dopadlo, a jsem momentálně moc šťastný.“

V pátek si měl krásné rozloučení se svou volejbalovou kariérou, jak sis jí užil?

„Páteční rozlučka se neskutečně povedla. Čím víc nad tím přemýšlím s pár dní odstupu, tak tím víc mě to dojímá. Když si na to vzpomenu, tak mám fakt husinu. Tolik lidí, co přišlo, strašně moc bývalých spoluhráčů mě přijelo podpořit, ať už hrát nebo na tribunu. Mám z toho jen pozitivní ohlasy, dlouho na to budu vzpomínat. Úžasný volejbal, úžasní fanoušci, prostě skvělá parta volejbalových lidí a moc všem děkuji lidem, kteří se toho zúčastnili a kteří vytvořili tak úžasnou atmosféru, děkuji moc.“

Co je nyní náplní tvé nové trenérské práce?

„Tak momentálně se koukám hodně na videa a skautuju hráče. Je to tak, že když mi agent pošle nějakého hráče, podívám se na jeho CV, kde kdo hrál, zkouknu highlighty. Když se mí líbí, tak celé zápasy, podívám se na statistiky, které měl v průběhu celé sezóny, zjistím, jestli nehrál s nějakým mým bývalým spoluhráčem, nebo jestli tam v lize nehraje nějaký Čech, aby mi na něj dal nějaké reference. Takže je to hodně psaní si, odepisování, to je teď momentálně to hlavní, co nyní dělám.“

V čem vidíš rozdíl pozice hráč x trenér?

„Tak hlavní rozdíl asi je, že hráč se připravuje fyzicky na tu další sezónu, a trenér dává ten tým dohromady. Ještě budu dávat dohromady nějaký taktický plán, který budu chtít abychom dodržovali. Jako hráč to máte všechno „na párku“, ale jako trenér už začínám tu zodpovědnost pomalu cítit. Výběr hráčů, taktická stránka, kterou bych chtěl, abychom měli nebo i tu herní filozofii, abych to připravil a bylo to co nejsnazší k porozumění.“

S týmem nyní trénujete třikrát týdně, na čem pracujete?

„Nechodí nás tolik, je nás tam kolem šesti až deseti, protože tam s námi trénovalo pár reprezentantů, takže teď je nás o to méně. Nic taktického netrénujeme, spíše abychom to udrželi v ruce, nezapomněli ten volejbal a hýbali se. Kluci furt chodí na beach, na kolo, jsou v posilce, takže to, že sportují, z toho mám velkou radost. Trénujeme nějaké „soutěživky,“ aby to kluky bavilo, protože drilování tam postupem času přijde, ale zase po sezóně tam ta motivace není taková, protože už nic nás nečeká. Jedeme „soutěživky“ na servisu, na útoku, trefování, máme tabulku a podle toho, kdo získá nejvíce bodů, kdo je poslední, tak kupuje prvnímu něco nebo mají různé tresty. Takže spíše takto, aby tam byla motivace formou trestů nebo nějakého bodování.“

Kdo je tvým trenérským vzorem, pokud takový máš?

„Že bych měl nějaký trenérský vzor, to asi nemám. Měl jsem určitě oblíbené trenéry, a od všech jsem tak nějak něco pobral a už během kariéry jsem si zapisoval nějaká cvičení, která se mi líbily nebo jejich taktické věci, plány do hry. Takže jsem spíše sondoval, koukal jsem se a od každého jsem si něco vzal.“

Demi, všichni ti přejeme hodně štěstí a úspěchů do tvé nové volejbalové role!