Co bys označil za největší dosavadní úspěch své kariéry?

Měl jsem jich hodně, ale asi nejvíc si zatím cením vítězství v nizozemské lize v roce 2019 s týmem Active Living Orion. Přitom to nebylo úplně jednoduché, přišel jsem v polovině sezony a byl v týmu nový. Vše si ale rychle sedlo, přijali mne velmi dobře a já jim pomohl po dlouhých deseti letech znovu zvítězit.

Jaký jsi hráč, co nejvíc umíš?

Jsem smečař, komplexní hráč. Profesionál, tak musím umět vše, příjem, útok, obranu. Ale jestli mám něco zdůraznit, tak umím držet tým pohromadě, být jakýmsi stmelovačem. Není to jen o volejbalových dovednostech. Abys vyhrál, musíš mít ještě něco navíc a právě v tom jsem výborný. Jsem silný mentálně a tak pomáhám týmu.

České fandy bude určitě zajímat, že ses narodil a žil v kibucu Kfar Masaryk, který založili i čeští Židé a byl pojmenován po prvním československém prezidentovi. Tak máš asi k Česku blízko, ne?

Mí rodiče přišli do kibucu později, tak nemáme českou krev. Ale celý kibuc začínal na českých základech a byl velmi český, československý. Vzpomínám na místní muzeum, kde je plno dobových předmětů a vzpomínek na Masaryka a na Česko.

Odkud pocházejí rodiče?

Otec a matka, to je typická love story, jaké dřív psal život v kibucech. Švédská dobrovolnice přišla do Izraele v rámci jednoho z mnoha dobrovolnických programů a v kibucu potkala vojáka, jehož jednotka byla vyčleněna na pomoc osadě. Poznali se v místní hospodě. Jinak můj otec se narodil v Izraeli, ale jeho rodiče přišli z Libye.

Hráli rodiče také volejbal?

Rodiče ne, ale bratři a sestra hráli nebo stále hrají. Starší bratr byl také v národním týmu. A sestra se teď přesunula ze Syracus v USA do Jižní Karolíny a je také členkou izraelského národního týmu.

Pamatuješ si, jak jsi v Kfar Masaryk začínal se sportem?

V kibucu byl snad odjakživa sportem číslo jedna volejbal. Hrají ho všechny děti a mistrovský tým Hapoel Mate Asher Akko je velmi spojen s naší komunitou. I já jsem chtěl strašně začít hrát, ale pamatuji si, když mi bylo devět let, do oddílu mne nevzali, protože byl až od deseti. Musel jsem proto hrát basketbal a přetrpět rok, než na mne přišla řada. Mám rád všechny sporty, jsem soutěživý, ale volejbal byl u mne vždy na prvním místě. Asi i kvůli tomu, že s ním začali bratři.

Jak se těšíš do Česka? Už víš něco o Odoleně Vodě?

Jednou jsem letěl přes Prahu a byl jsem jen pár hodin ve městě. Takže v Česku budu skutečně poprvé. Těším se moc, hlavně na tým, pro který chci tvrdě pracovat a vyhrát titul. O Odolené Vodě nevím zatím nic, jen že je blízko Prahy.

Připomenu, že jsi samozřejmě začal hrát vrcholově v Izraeli a nakonec se s týmem Haopel Mate Asher Akko stal dvojnásobným vítězem izraelské ligy. Jsi také členem repre. Jak je vlastně v Izraeli oblíbený volejbal?

Mám dvakrát double – vítězství v lize i v poháru. S Maccabi Tel Aviv jsme dlouhodobě nejlepšími týmy v Izraeli. Volejbal v zemi je až po fotbalu, basketbalu a možná házené, ale stává se stále populárnější i kvůli beach volejbalu, který se hraje všude na plážích.

Z Izraele jsi odešel do USA a hrál v rámci nejvyšší soutěže NCAA v týmu Grand Canyon University. Jaké to tam bylo?

Měli jsme skvělý tým a udělali spoustu rekordů. A já tam byl nejlepším smečařem. Jsem velmi soutěživý, chci vítězit a také se něco nového naučit. To je moje věčné téma: učit se od trenéra, být ještě lepší hráč a pomoct vyhrát týmu. S tím jedu i do Česka.

Co čeština?

Bude to velká výzva J. Ale mluvím hebrejsky, anglicky, trochu švédsky, kde jsem žil jako dítě. Teď jsem se učil holandsky, tak snad brzy něco pochytím i u vás.

Když se řekne Izrael, hned mne napadne, jestli jsi byl také v armádě. Tam do ní musí na nějaký čas každý muž?

Ano. Já chtěl původně k bojové jednotce, ale hrál jsem volejbal a mohl si nakonec zvolit vzdělávací program v rámci armády, kdy se vojáci zapojují do výuky ve školách. V nedalekém městě Akko jsem pomáhal trenérům a učitelům tělocviku pracovat s dětmi.

Jaké máš koníčky?

Mám rád dobré jídlo. Ale hraju i na kytaru, chodím ven, čtu, koukám na různé televizní show.

Jaké bys doporučil izraelské jídlo?

Miluju hummus, ten náš mi v Evropě trochu chybí. Taky falafel, šavarmu, prostě izraelský street food.

Jak bys představil svoji zemi?

Izrael, ač malá země, má snad kromě tropických pralesů všechno. Máme poušť, pláže, hory se sněhem, Mrtvé moře v proláklině… A jsme taky statečná země, neměli jsme to v posledních dekádách úplně lehké. Jsme proto silní, zároveň otevření a vřelí.

Co kultura?

Máme teď po covidu veselo, mnoho živých show, mnoho talentovaných lidí. Doporučil bych třeba seriál Fauda na Netflixu z izraelské současnosti o osudech Izraelců i Palestinců. Nikdo tam vlastně nevyhrává, všichni jen ztrácejí... Já sám se snažím nebýt politický a pomáhá mi, že jsem profesionální sportovec.

Shaleve, těšíme se na tebe na naší palubovce!

Rozhovor připravil náš kamarád, novinář Petr Pravda